Nouzov

Ves vznikla v 16. století na chotěšickém panství. Původně zde byl vrchnostenský mlýn, kolem něhož pak byla postavena další stavení. Původně se nazývala Nová Ves (v roce 1583 zmínka o prodeji Nové vsi, jináč Nouzova), přejmenován pro bídu a chudobu zdejších obyvatel.

V katastru obce, která se skládá ze dvou částí - Nouzova a Malého Nouzova, se nachází řada rybníků, pozůstatků rozsáhlé rybniční soustavy na bývalém dymokurském panství (Komárovský, Vražda, Bílek, Rybníček), dotvářejících jejich malebnost. Při silnici na Dymokury stojí na čtvercovém soklu v životní velikosti a tradičním pojetí socha Jana Nepomuckého od Al. Klena v Vojic (1891).

Na hrázi rybníka Vražda lze najít několik památných stromů - hrušeň obecnou s obvodem kmene přes 2,5 metrů, výšce 11 m a stáří 130 let, dále pak dvojici asi 300 let starých dubů letních (obvod kmene přes 4 m a výška stromu 12 - 15 m). Zajímavou přírodní lokalitou blízko Nouzova jsou i zbytky přirozeného lužního lesa kolem Komárovského rybníka.

Před mnoha léty bloudilo světem množství vandráků, jež přezdívali "lajdáci", lidé k nimž se životní štěstí otočilo zády a museli se živit žebrotou. Pře léto si vystačili s noclehem ve stodole nebo pod kůlnami, zimě museli nocovat v nouzovské hospodě. Každé ráno vyráželi na svou žebravou pouť, večer se s vyžebranými penězi vraceli do místní hospody, kde je proměnili v kořalku. Když měli okolní vsi obchozené, odešli jinam, avšak vždy se po čase do Nouzova vrátili.